To je můj život

31. července 2008 v 21:08 | Maja
Napíšu Vám jak jsem prožila život do této chvíle:
začnu po pořádku pro ty co mě neznají a chtějí mě poznat. Takže jmenuji se Marie (ale všichni mi říkají Mája) Holubová.

Bydlím ve Stružnici leží asi 6 km západně od České Lípy. Je to malinká obec, ale mám ji hrozně ráda. Taky jsem v ní strávila bez pár roků celej život. Skládá seze čtyř částí - Stružnice, Jezvé, Stráže u České Lípy a Bořetína.
Narodila jsem se 26. května roku 1984 v Děčíně. Ptáte se proč tak daleko od domova? Protože zrovna v naší nemocnici malovali a celá nemocnice byla vyklizená, tak jsem musela až tak daleko. No a tak se narodila další roztomilá holčička, jenže to ještě rodiče nevěděli co semnou budou mít starostí :(
Od útlého věku se mi pořád a všechno lámalo, stačil mi sebemenší pohyb a slyšela jsem lup a lup a nohy a nebo ruce byli na několikrát zlomený.
Tak ve 2 letech mi zjistili že mám Osteogenesis imperfekta tarda A (pro laiky řečeno lomivost kostí). Sice jsem pořád byla v sádrách, ale nic mi nebránilo v tom, že jsem mohla chodit. Takže jsem tak nějak žila obyčejný život jako zdravá. Ze začátku jsem byla doma s babičkou a "dědou" hodně jsem si s nimi užila. Pak jsem šla do školky myslím, že to byla nějaká rehabilitační. A jak utíkaly roky tak jsem nastoupila do školy. Nastoupila jsem u nás v Jezve. Musím podotknout moc se mi tam líbilo. Starali se tam o mě jako o vlastní :-)
Až nastal zlom, že se mi po těch mrtě zlomeninách začali zkracovat a křivit nohy (ale musím podotknout, že to je tím, jak se na mě učili medikové a dávali mi to do sádry a hold se jim to vždycky nepovedlo). Tak jsem musela jít na operaci, ale rodiče mě dali do Prahy do Motola (v tu dobu Praha byla něco žůůůůžooo).
Byl to rok 1993 a od té doby se mi všechno sype. Operace se nepovedla dokonce následně i lázně v Kostelci nad Černými lesy. A tak jsem šla nakonec do Luže - Košumberka. Tam jsem strávila skoro pět let, když nebudu počítat 14 dní o prázdninách a 14 dní na Vánoce. Košumberk mi toho moc nedal, ale poznala jsem tam Lucku Hagenhoferou s kterou jsem v kontaktu do dneska a je to moje zlatičko. Nakonec jsem si tam dost ošklivě zlomila nohu a primář mi řekl, že si "vymýšlím" a hodil mi to na tu hnusnou starou dlahu.
Ale dobrá náhoda byla to, že jsem jela za pár dní domů a hned jsem si došla k nám do nemocnice. Nejdřív mi řekli, že jsem přijela za vteřinu 12 hodin jinak bych šla znova pod kudlu. A tam mi naštěstí pomohli.Ale taky mi tam už mi naznačovali, že už pomalu a jistě přestanu chodit a tak mi doporučili abych šla na operaci se šlachami pod koleny. Taky nebyla k ničemu :( Ale snaha se ceni, že???
A tam jsem potkala svoji osudovou kámošku Peťulu Hurtovou a tak nějak jsme se bavili a já říkám, že už do Košumberku nepojedu, že jsem z nervama úplně v háji. O na mi řekla, že nastupuje od září do Jedličkova ústavu v Liberci, tak nejdřív se mi nechtělo takovej špatnej pocit jsem z toho měla,ale nakonec jsem tam nastoupila. Narychlo… na druhou stranu mi nic jiného nezbylo, protože jsem u nás nesehnala nikde bezbariérovou školu. Abych to urychlila :-) tak jsem tam strávila nejhezší část mého života. To co jsem tam zažila už asi nikde a nikdy nebude. Pak v 8. a 9. třídě jsem jela do Janských Lázních na léčení a tak strašně se mi tam líbilo. A tak jsem se dozvěděla, že je tam i škola "Obchodní akademie". A tak nějak bylo rozhodnuto,ale ještě udělat přijímačky a je to.
A tak roky na základce utekly a my jsme museli odejít na střední školy. Nakonec přijímačky dopadli a já jsem se sice nedostala přímo na Obchodní akademii, ale jen obor Obchodní školy. Tato škola mě moc vzala a začala mě dost bavit. A tak jsem se rozhodla, že půjdu dál. A tak jsem zase dělala přijímačky,ale teď pro změnu na Obchodní akademii a stal se zááázrak a já jsem se dostala. A tím to vlastně všechno končí jsem teprve ve 4. ročníku a tak mě čeká ještě dlouhý běh. Děkuji Vám, že jste obětovali čas a přečetli jste si o o mně:-) Doufám, že jsem Vás moc nenudila :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kristýna | E-mail | 5. srpna 2008 v 20:41 | Reagovat

Maruško ty si suprová holka tak jak by jsi mohla někoho nudit? Máš to hezky napsaný. Jenom ať se ti v životě daří čím dál víc. Zasloužíš si to.

2 Maja Maja | 12. srpna 2008 v 21:53 | Reagovat

Děkuji, tobě taky jen to nej nej Kristýý

3 sabinkaaa sabinkaaa | Web | 17. srpna 2008 v 20:21 | Reagovat

Vypadáš jako Super Holcina.. :) A ten clánecek dooprawdy nejní nudnej.. Je zto neuwěřitelný,že si něco takowýho můžeš myslet.. Ppapík

4 Maja Maja | Web | 20. srpna 2008 v 16:14 | Reagovat

sabinkaaa: děkuji

5 Markéta Nentwichová Markéta Nentwichová | 24. srpna 2008 v 14:31 | Reagovat

Ahoj Maruško máš moc hezké stránky

6 Kuba Kuba | 27. srpna 2008 v 10:17 | Reagovat

Ahojky, no tak snad jako tvůj dlouholetej spolužík musim vědět, jeslti jsi nudná nebo ne?? NEJSI..:-) Máš to tady moc pěkný, jsi na tohle (nejen na tohle) šikovná no..pa

7 veverka1991 veverka1991 | Web | 7. října 2008 v 16:12 | Reagovat

Ahoojky, díky za pochvalu fotek, jinak to co jsem tu přečetla je opravdu smutný, moc mě to mrzí, že máš takovýhle problémy .... přeju hoodně štěstí měj se hezky ahooj :-)

8 iKa*sb* iKa*sb* | Web | 15. listopadu 2008 v 19:30 | Reagovat

nepoznám ťa osobne ale z toho čo píšeš,som pochopila,čo je to vážiť si život.Tebe život asi veľa vzal ale ešte ti toho veľa dá.pracuj na sebe,uč sa a uvidíš,kam sa až môžeš dostať.Máš to krásne napísané a myslím,že si ceníš života,lebo viem aké to je.Narodila som sa s Downovym syndromom(bol to omyl lekárov) ale nakoniec so mňa vyrástlo normálne dievča bez zdravotných problémov okrem srdiečka.Prežívam každý den ako by bol posledný.

9 Jitka Jitka | Web | 16. prosince 2008 v 22:27 | Reagovat

Ahojky Máji. Děkuji za pochvalu... Koukala jsem na Tvůj blog a musím říct, že jsem zavzpomínala na staré časy.-) Nataliu Oreiro jsem měla moc ráda a sledovala ty telenovely s ní, hlavně Divoký anděl, to jsem milovala. A tak celkově tu máš mnoho hezkých příspěvků. Chválím a jen tak dál, držím palečky a ať se daří:)))

10 Yunie Yunie | Web | 14. února 2009 v 16:17 | Reagovat

Je to smutný takovýhle problémy..:-(..moje neteř má epilepsii...ale tobě přeju ad už se ti jenom daří:-)

11 Aninka Aninka | Web | 18. dubna 2009 v 18:52 | Reagovat

ach jo ty to musis mit v zivote fakt tezky chudaku.....

12 SB Potkanka SB Potkanka | Web | 14. května 2009 v 16:40 | Reagovat

Tak to je něco.Tímhle článkem si mě dostala a myslím si že si bezva holka.Máš ale určitě i nejedno velký štěstí a to že máš moc hezkej blog.Tak ať se ti daří.Pa

13 Wendulka Wendulka | Web | 12. července 2009 v 22:17 | Reagovat

Tak to muselo být vážně těžké teda, nedokážu si to vůbec představit :-) Takže ti přeju ať se ti v životě nadále už jen daří :o) Měj se krásně paaa :-)

14 janisssek janisssek | Web | 11. srpna 2009 v 11:14 | Reagovat

Nenudila, krásný popis a stou lámavostí mě to mrzí. Přeju ti at se ti v té akademii daří a mnoho uspěchů v dalších letech :-)

15 maruška18 maruška18 | Web | 28. srpna 2009 v 10:42 | Reagovat

Ahoj Maruško, zdraví tě Maruška:-)
Vůbec jsem se nenudila, máš to moc krásně napsané:-) Taky jsem byla v Luže-Košumberk, ale to jsem byla ještě moc malá. Měj se krásně, kdyžtak můžeš napsat na můj blog, papa:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.